Poprava nacistického polního maršála a válečného zločince Wilhelma Keitela - Norimberské Procesy

...Wilhelm Keitel byl členem armádního takzvaného "čestného soudu", který vydal mnoho důstojníků, kteří se na tom podíleli. Kromě toho také na Hitlerův rozkaz poslal dva generály za Erwinem Rommelem, slavným německým polním maršálem zvaným “Pouštní liška”, jehož účast na atentátu zůstává dodnes nejasná. Nabídl mu, aby si vybral mezi sebevraždou a vojenským soudem. Rommel se v zájmu ochrany své rodiny rozhodl pro první možnost a spáchal sebevraždu pomocí pilulky kyanidu. Poté mu byl uspořádán státní pohřeb a bylo oznámeno, že podlehl zraněním, která utrpěl při ostřelování jeho štábního vozu v Normandii. Adolf Hitler spáchal sebevraždu 30. dubna 1945. 7. května 1945 ve francouzské Remeši podepsal Alfred Jodl, náčelník operačního štábu vrchního velení německých ozbrojených sil, jménem Karla Dönitze, který krátce vystřídal Hitlera v čele státu, bezpodmínečnou kapitulaci Německa na všech frontách. O několik hodin později přišla ze sovětského Vrchního velitelství odpověď, že akt kapitulace v Remeši je nepřijatelný. Sověti trvali na tom, že nikoli Jodl, zastupující civilní hlavu státu Dönitze, ale vrchní velitel všech ozbrojených sil Německa Wilhelm Keitel by měl dokument osobně podepsat. Jedním z důvodů byl strach ze vzniku dalšího mýtu o zradě, jako se to stalo po první světové válce, že císařská německá armáda neprohrála první světovou válku na bitevním poli, ale že ji naopak zradili někteří občané na domácí frontě. Měli to být zejména Židé a komunisté, kteří pro potupný mír zradili německou čest. Na základě toho byla uspořádána druhá podpisová akce v Berlíně. V noci 8. května 1945 podepsal Wilhelm Keitel konečnou německou kapitulaci. Jednalo se o právní dokument, který znamenal bezpodmínečnou kapitulaci nacistického Německa na všech frontách a ukončil druhou světovou válku v Evropě. Spravedlnost nakonec Keitela dostihla, když byl zatčen spojenci a souzen v rámci Norimberských procesů, které byly vedeny proti představitelům poraženého nacistického Německa. Byl odsouzen za spiknutí za účelem spáchání zločinů proti míru, plánování, zahájení a vedení útočných válek, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Keitel připustil, že věděl, že mnoho Hitlerových rozkazů bylo nezákonných, ale stále trval na tom, že je plnil pouze na rozkaz a že za vše nese odpovědnost Hitler. Na adresu jednotlivých zvěrstev uvedl, že se vyvíjela jedno od druhého, krok za krokem a bez jakéhokoli předvídání možných dopadů, a tak si osud vybral svůj tragický směr s fatálními následky. Dokonce prohlásil, že ve své cele bude trpět většími výčitkami svědomí a sebeobviňováním, než by si kdo pomyslel. Vězeňský psychiatr G. M. Gilbert prohlásil, že Keitel "neměl o nic víc páteře než medúza". 1. října 1946 shledal Mezinárodní vojenský tribunál Wilhelma Keitela vinným ve všech čtyřech bodech obžaloby a odsoudil ho k trestu smrti oběšením. Jeho žádost o vojenskou popravu zastřelením byla zamítnuta vzhledem k tomu, že jeho činy měly spíš kriminální než vojenský charakter. V den Keitelovy popravy, 16. října 1946, řekl Keitel vězeňskému kaplanovi: "Pomohl jste mi víc, než si myslíte. Kéž Kristus, můj spasitel, stojí při mně po celou cestu. Budu ho tolik potřebovat." Poté přijal svaté přijímání a ještě téhož dne byl popraven seržantem americké armády Johnem C. Woodsem, který neměl žádné doložené předválečné zkušenosti s prací kata. Předpokládá se, že svou práci dělal záměrně špatně, aby deset nacistických válečných zločinců, které toho dne popravil, trpělo, protože všichni zemřeli dlouhou trýznivou smrtí. Nacisté popravení seržantem Woodsem padali ze šibenice rychlostí, která nestačila na zlomení vazu, takže jejich smrt uškrcením trvala v některých případech i několik minut. U Wilhelma Keitela to bylo ještě horší. Poté, co pronesl svá poslední slova: " Žádám všemohoucího Boha, aby měl slitování s německým národem. Přede mnou šly na smrt za vlast více než dva miliony německých vojáků. Nyní následuji své syny - vše pro Německo" , Keitel byl oběšen, ale protože padací dvířka byla příliš malá, způsobila mu bolestivé zranění hlavy, a protože si při pádu ze šibenice nezlomil vaz, jeho strašlivé křečovité záškuby trvaly dlouhých 28 minut, než zemřel. Bylo mu 64 let. Poté byla jeho mrtvola zpopelněna a popel rozptýlen v řece Isar. Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History. Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné. ► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa: https://www.youtube.com/channel/UCMkZyKwX-pLboRxgOeJUNCQ/?sub_confirmation=1 #worldwar2 #ww2 #historie #dejiny #holocaust #holokaust